Stereotypní chování je opakující se chování bez zjevného cíle nebo funkce. U zvířat ve volné přírodě se vyskytuje jen zřídka. Nejčastěji se s ním setkáváme u zvířat chovaných v zajetí.
Co je a co není stereotypní chování
Stereotypní chování je opakující se chování bez zjevného cíle nebo funkce. Chování, které je posilováno a zaměřeno na cíl, není stereotypní. Například opakované kopání do dveří stáje v době krmení naznačuje naučené chování, které je cílené, protože se kůň snaží uspíšit příchod krmiva. Obdobně není stereotypním chováním naznačení útoku zuby při sedlání, kdy se kůň snaží zastrašit svého jezdce.
Co způsobuje stereotypní chování?
Stereotypní chování u koní podle odhadů postihuje 10–40 % ustájených koní. Pokud neexistují žádné fyzické či zdravotní příčiny, vznik a rozvoj tohoto chování obvykle souvisí s prostředím a managementem koně. Současný způsob chovu koní se velmi liší od jejich přirozenosti, tedy od toho, jak se po miliony let vyvíjely potřeby koní ve volné přírodě. Způsob chovu může omezit schopnost koně projevovat přirozené chování, jako je krmení, volný pohyb, vzájemné ošetřování nebo prožívání společnosti v sociální dynamice stáda, což může způsobovat značný stres. A ten je hlavním spouštěčem vzniku stereotypního chování – záleží na tom, jak se kůň s tímto stresem vyrovná.
Je důležité si uvědomit, že stereotypy nemusí vždy odrážet aktuální životní situaci koně. Toto chování se může zpočátku vyvinout jako mechanismus zvládání situace, kdy je kůň umístěn do prostředí, které plně neodpovídá jeho potřebám, ale časem se z něj může vyvinout návyk, který se pak projevuje i po přemístění do vhodného prostředí. V poslední době se zdá, že velkou roli ve vývoji stereotypního chování hraje vedení koně jako hříběte a během procesu odstavu.
Mezi nejběžnější stereotypní chování patří
- Klkání
Klkání je jedním z nejrozšířenějších stereotypních chování. Jedná se o situaci, kdy se kůň zakousne do pevného předmětu – nejčastěji ohrady nebo dveří boxu, protáhne krk a při polykání vzduchu vydává typické zvuky. O klkání jsme psali podrobně ve článku Klkání – otázky a odpovědi
Sání větru je méně časté než klkání. Spočívá v tom, že kůň prohne krk, otevře hubu a obdobně jako u klkání polyká vzduch. Klkající koně často trpí poruchami zažívání a zvýšeným opotřebením zubů. - Sebepoškozování
Vzorce chování projevující se opakovaným okusováním různých částí těla, dupáním nebo kopáním do předmětu. Často vzniká u hřebců, ale může postihnout každého koně. Sebepoškozování má různé projevy, nejčastěji se koně koušou do různých částí těla, nejčastěji do boků, slabin a na plecích. Po kousnutí mohou vznikat zraní, která jsou branou pro sekundární infekci. Vzhledem k repetitivnímu chování se zranění špatně hojí. - Tkalcování nebo hodinaření
Jedná se o projev pohybové stereotypie rozšířený u koní, kteří tráví naprostou většinu času v boxe, jen minimálně jsou výběhu a mají omezený kontakt s jinými koňmi. Při tkalcování kůň stojí se široce rozkročenýma předníma nohama a opakovaně přenáší váhu z jedné nohy na druhou. Přitom kývá hlavou a krkem ze strany na stranu. Méně často se vyskytuje pohyb zepředu dozadu. Běžně lze toto chování vidět v boxe, ačkoli někteří koně mohou tkalcovat v jakémkoli prostředí. Při tkalcování dochází k nadměrnému opotřebení kloubů, celkově pohybového aparátu i podkov. Koně si nekonečným pohybem krátí dlouhou chvíli. - Chůze v boxu
Další z lokomočních stereotypií se projevuje opakovaným obcházením boxu – nejčastěji v kruhu, případně v osmičce. Obvykle je to důsledek úzkosti způsobené pocitem omezení ve stáji nebo odloučení od ostatních koní. Dochází k nadměrnému zatížení pohybového aparátu, trpí především klouby a šlachy jednostranným, dlouhodobým a stále se opakujícím pohybem. Stále stejný pohyb v jednom směru způsobuje laterální atrofie a hypertrofie bederního svalstva.
Zdravotní rizika
Vývoj stereotypního chování má potenciál negativně ovlivnit fyzické zdraví koně:
- Zvýšené riziko koliky (klkání a sání vzduchu)
- Přetížení a ochabnutí některých svalů
- Úbytek hmotnosti, protože někteří koně raději vykonávají své stereotypní chování, než aby žrali
- Opotřebení zubů (klkání, okusování dřeva, žraní písku a kamínků)
- Zvýšené namáhání šlach a vazů (tkalcování, chůze v boxu)
Foto: archiv společnosti Equiservis, spol. s r.o.
